Václavák

Stojím na rohu mezi Václavským náměstím a jiné zapadlejší uličky. Čas od času se podívám na své hodinky. To čekání mě ubíjí. Pomalu opravdu jen velice pomalu ubíhá čas při čekání na toho pravého. Zavírám oči a vychutnávám si slabé vanutí větru kolem mé tváře. Je již večer. V ulicích se pomalu stmívá, ale stále ještě vyzařuje teplo z chodníků.

Na své tváři cítím jemný dotek ruky, nemusím otevírat oči. Dobře znám ten pohyb s nímž mi odhrnuje neposlušné vlasy z tváře, aby mohl políbit mé vlhké rty. Mé ruce hladí to známé sportem vytrénované a opálené tělo zprvu váhavě poté však více naléhavěji. Po zádech mi přejíždí mrazivý pocit. Mé tělo toužilo po dotecích – tak dlouho se mu jich nedostávalo. Cítím jak moje kundička vlhne vlivem laskání mého ušního lalůčku. Slabě začínám vzdychat. Rukou se opírám o zeď abych se mohla začít třít a o jeho vyboulené kalhoty. Tisknu ho k sobě a nehty zatínám do jeho pevného zadečku. Chtivé ruce nechávám vklouznout pod tričko, mezitím si vychutnávám další nádherné polibky. Trošku ho odtáhnu od sebe, aby šikovné ruce mohly zajet i pod moji sukni. Dlouhé hlazení po mých stehnech mi připadá jako mučení – chci ho cítit v sobě! „Prosím!“ Unikne mi ze rtů. Odhrne mi krajková tanga, cítím silnou vlnu vzrušení. „Udělej mi to, ty parchante“ Špitnu mu do ucha mezi vzdechy. Bez odmlouvání mě otáčí hlavou ke stěně. Stáhne si kalhoty a drsně do mě vniká. Ta touha nás spojuje. Dráždí mi poštěváček a zrychluje tempo. Temnou ulici proráží mě vzdechy. Vyvrcholíme oba zároveň. Otáčím se k tomu umilovanému a znavenému obličeji. „Rád Tě vidím.“

Oba si tedy upravíme oblečení a vydáváme se do nejbližší hospůdky oslavit můj návrat z Ameriky.